Rozhovor s Michalem Podsedníkem, českým reprezentantem na EURO 2015

Aktuálně náš nejúspěšnější kamnář mezi mladými studenty oboru, jediný český reprezentant na letošním mistrovství evropských kamnářů do pětadvaceti let a zároveň nejmladší účastník této soutěže pořádané v Rakousku, na níž obsadil úctyhodné čtvrté místo. Superlativy o devatenáctiletém Michalu Podsedníkovi nešetří vedení školy na Jarově, kde v současnosti pokračuje v navazujícím studiu, ani profesionálové z řad kamnářů. Předpovídají mu slibnou budoucnost. „Našlápnuto“ má skvěle, přesto zůstává skromný a někdy zbytečně sebekritický.

Jak vy osobně hodnotíte svou účast na evropském mistrovství mladých kamnářů EURO 2015?

Myslím si, že je to úspěch a zkušenost do mého kamnářského života, i když jsem sám sebe trochu zklamal. Vím, že jsem se mohl umístit lépe, jenže můj boj s časem byl velký.

Největším protivníkem vám byl tedy čas?

Ano, v jednu chvíli jsem se začal bát, že stavbu ani nedokončím.

To se však nestalo?

Naštěstí to dobře dopadlo a kamna jsem kompletně dokončil. Ovšem musel jsem spěchat, a tak jsem neprovedl vše podle svých představ.

A co se vám naopak povedlo?

Myslím si, že jsem si hravě poradil s kachlovou obestavbou. Snažil jsem se, aby bylo vše rovné, spáry pěkně navazovaly a designově to vypadalo dobře.

Mistrovství mladých kamnářů je prestižní a náročná soutěž. Jak jste k ní přistupoval? Měl jste trému?

Skutečně se jedná o velmi náročnou soutěž a já jsem k ní přistupoval stejně jako každý z účastníků, tedy velmi vážně. Tréma byla obrovská, klidně prozradím, že jsem ještě nikdy nebyl tak nervózní.

V čem spočívala vaše příprava na evropské mistrovství?

Cílem mé přípravy bylo projít si vše, co mi dělá i ten nejmenší problém. Dále podrobné prostudováni technického listu kamen, která se na soutěži stavěla, a vysvětlení všech nejasností. To jsem, myslím, nepodcenil.

Ačkoli je čtvrté místo veliký úspěch, zůstal jste těsně pod stupni vítězů. Měl jste silné konkurenty?

Konkurence byla obrovská a silná. Většina soutěžících měla kamnařinu už vystudovanou a pracovali, někteří dokonce ve svých firmách, takže měli více zkušeností a praxe než já. Díky tomu byli rychlejší a neměli problém s časem, tedy i jejich preciznost a přesnost byla lepší. Nicméně z kolektivu soutěžících jsem byl mile překvapen. Snažili jsme si navzájem pomáhat, půjčovat si nářadí a podobně. Také mě překvapilo, že jsem byl nejmladším účastníkem a jediný, kdo ještě studuje. Těší mě, že jsem měl možnost zúčastnit se takovéto soutěže ve svých devatenácti letech.

Předpokládám, že to byla v tomto věku vaše první účast na zahraniční soutěži?

Ano, jednalo se o mou první účast na soutěži mimo Českou Republiku. Nasbíral jsem během ní hromadu zkušeností a vím, co bych měl do budoucna vylepšit a dopilovat. Vážím si toho, že jsem mohl reprezentovat svou zemi. Tuto šanci mi dalo vedení Cechu kamnářů ČR, za což mu velmi děkuji. Stejně tak bych chtěl poděkovat všem, kdo mi drželi palce a mysleli na mě. Největší poděkování však patří mému otci a strejdovi, kteří mi pomohli s touto zkouškou a celou dobu mě psychicky podporovali a věřili mi. Velkou podporou mi byl i pan Vilém König, který byl moc hodný a jel mi až do Rakouska dělat tlumočníka a pomáhal mi nejen se zajišťováním informací. Podpora všech zmíněných pro mě byla velkou motivací.

Jakou radu byste udělil mladému kamnáři, který bude reprezentovat, tak jako vy, Českou republiku na příštím mistrovství?

Ono se dobře radí, celkem snadno se i rady přijímají, ovšem tam na místě je mnohdy obtížné se těmi radami řídit. Přesto bych mu poradil, aby se nestresoval tolik jako já a rozvrhl si práci tak, aby svým tempem vše v klidu zvládl.