Velký úspěch! Náš člen Vladimír Hejna se stal ve svém kraji Živnostníkem roku 2013

Napsal svůj podnikatelský příběh, přihlásil se do prestižní soutěže a vyhrál. Řeč je o našem kolegovi Vladimíru Hejnovi z Milevska, jenž na začátku letošního října zvítězil v oblastním kole soutěže Živnostník roku 2013, které se konalo v Českých Budějovicích. Aby uspěl také v celostátním finále, v němž nerozhoduje porota, nýbrž SMS hlasování veřejnosti, bude potřebovat podporu nás všech!

„Z vítězství v soutěži mám velkou radost. Už to, že jsem byl nominován do desítky živnostníků v kraji, bylo pro mne velkou ctí. Být ve společnosti tak zajímavých a šikovných lidí je pro mne velmi příjemné,“ konstatoval Vladimír Hejna, Živnostník roku 2013 Jihočeského kraje. Vítězství Hejny potěšilo i radního Cechu kamnářů České republiky Bc. Jana Temra, který zasedal v porotě zmíněné soutěže. „Mám z toho velkou radost, protože Vladimír Hejna je velmi skromný a slušný člověk. Svým projevem do mikrofonu si celý sál získal,“ okomentoval událost pan Temr.

O tom, zda kamnář Hejna uspěje i v celostátním finále, rozhodnou SMS od veřejnosti. Hlasování bude zahájeno 23. října. Detaily soutěže můžete sledovat na webu http://zivnostnikroku.cz/uvod.aspx?i=233. Slavnostní vyhlášení celostátních výsledků se pak uskuteční 4. prosince v Praze na Žofíně. Vítězství pana Hejny by bylo třešničkou na dortu, protože už tento krajský úspěch je skvělým zadostiučiněním a oceněním Hejnovi práce a umu.

„Jakou si představit lepší propagaci kamnářského řemesla a také našeho cechu, než právě takový úspěch v prestižní soutěži. Panu Hejnovi srdečně gratuluji a děkuji za to, že jako člen Cechu kamnářů České republiky znamenitě reprezentuje naše společenstvo. Přeji mu, aby uspěl i v celostátním finále. Doufám, že ho naši členové – kolegové kamnáři, podpoří,“ vyjádřil se na adresu úspěšného kamnáře prezident Cechu kamnářů ČR Pavel Rynda.

Pokud jde o reprezentaci cechu, je Vladimír Hejna skutečně příkladným členem. Pro osvětu kamnařiny dělá, co může. Jeho originální stánek „Hejna kamnářství“ byl k vidění například na selských slavnostech v Holašovicích. Kamnařina je totiž pro něj nejen obživou, ale zároveň i koníčkem. A za to byl nyní náležitě oceněn.

ROZHOVOR s Vladimírem Hejnou

(Živnostník roku 2013 Jihočeského kraje)

Mohl byste popsat své pocity v momentě, kdy Vás vyhlásili vítězem soutěže?

Když jsem slyšel své jméno v souvislosti s vyhlášením prvního místa, musím říct, že jsem ani nemohl uvěřit. Byl to pocit radosti a vnitřního uspokojení, ale zároveň pocit zodpovědnosti, abych svou prací vždycky splnil představy svých zákazníků. Abych si získané ocenění opravdu zasloužil.

Čím jste si podle Vás získal porotu?

Nedokážu říct, čím jsem si ji získal. Snad bylo trochu vidět, že svou práci dělám rád. Mám radost z každé stavby kamen, krbu nebo sporáku, když jsou s ní zákazníci spokojeni. Samozřejmě, že pro každého z nás je naše práce také zdrojem obživy. Musím ale říct, že když má zákazník radost z nového topidla, pochvaluje si, jak funguje a vrací se k nám do prodejny třeba jen na kus řeči, je to pro mne moc hezký pocit.

Takže je tedy pro vás kamnařina něčím víc než jen zdrojem obživy?

Mám asi to štěstí, že má práce je i mým velkým koníčkem. Strašně si vážím toho, že mám práci, která není stereotypní. Nutí mne neustále k přemýšlení, k vymýšlení různých technických řešení. To je pro mne vždycky výzva, vyřešit věc tak, aby dobře fungovala. Někdy řeším detaily, které dají trochu zabrat. O to větší mám pak radost, když se podaří. Kamnařinu beru jako práci, která v sobě má možná i trošku umění. Ideální je, když člověk vymyslí topidlo, které dobře funguje, splní představy zákazníka a je také hezké pro oko, je hezkým doplňkem interiéru.

Měl jste od začátku Vaší profesní dráhy jasno, že chcete být kamnářem?

Ke kamnařině jsem se dostal trochu složitější cestou. Původně jsem vystudoval zemědělskou technickou školu a zpočátku jsem pracoval v zemědělství. V létě jsem býval zapáleným kombajnérem. Situace v družstvu ale nebyla moc dobrá, hlavně po stránce finanční. Proto, když jsem založil rodinu, hledal jsem jinou možnost uplatnění. Pracoval jsem ve stavební firmě, kde jsem si prošel téměř všemi profesemi, které se nabízely. Lákalo mne ale pracovat sám na sebe. Proto jsem si založil malou firmičku a dělali jsme veškeré stavební práce.

Od stavebních prací ke kamnařině nevede zas až tak dlouhá cesta. Pro oba obory je nezbytné být velmi zručný.

To ano. Náhoda mne dostala do situace, že jsem si doma musel vyřešit vytápění. Postavil jsem si krb, který nám vytápěl byt. Manželka mne tenkrát s tím řešením přihlásila do soutěže, kterou pořádalo Energy Centrum v Českých Budějovicích. Mé řešení zvítězilo v kategorii energeticky úsporný byt. A to byl pro mne takový odrazový můstek. Začal jsem se touto problematikou zabývat. Než jsem se ale pustil do staveb kamen, chtěl jsem mít pro tuto práci vzdělání. Vzdělání bylo také předpokladem k tomu, abych mohl být členem Cechu kamnářů ČR. Přihlásil jsem se ke studiu oboru kamnář na učiliště v Ostravě. Až po jeho absolvování jsem se pustil do složitějších staveb. Kamnařina se velmi rychle vyvíjí, proto se snažím pořád držet s tím tempem krok. Účastním se různých školení, která pořádá pro kamnáře Cech kamnářů ČR a také různí dodavatelé a výrobci kamnářských materiálů.

Jste velmi činorodý, nejen pokud jde o vzdělávání se, ale také v souvislosti s prezentací kamnářského řemesla.

První větší prezentační akcí naší firmy byly Holašovické selské slavnosti. Několikrát jsme se jich zúčastnili jako návštěvníci a líbil se nám způsob prezentace lidových řemesel. Napadlo mne, proč tu neukázat kamnařinu. Je to řemeslo staré a navíc má stále lidem co nabídnout. Vyrobili jsme si stánek, který měl co nejlépe zapadnout do jihočeské vesničky. Chtěli jsme zaujmout, což se nám snad podařilo. Velmi nás těšil velký zájem ze strany návštěvníků. Nejeli jsme nic prodávat, ale ukázat a vysvětlit návštěvníkům, co kamnařina umí.